Cuncti nunc assurgentes

Jan Ciglbauer

Notový materiál dostupný pod licencí CC-BY-SA 4.0. Citovat jako:

CIGLBAUER, Jan. Cuncti nunc assurgentes (Versio I, Versio II, Versio III in Prolatio maior). In: Florilegium projektu Staré Mýty Nová Fakta. [Online.] 2021. Dostupné z: https://www.smnf.cz/cs/vyzkum/florilegium/cuncti-nunc-assurgentes

392v [CZ-TRE A 4]
Třeboň, Státní oblastní archiv, A 4, 392r

Komentář k vydání

Polovina 15. století byla pozoruhodným obdobím ve vývoji české a latinské duchovní písně. Tradice strofických latinských písní – cantiones – začala být ve větší míře zapisována do notových osnov a k zápisu rytmu byla čím dál častěji používána menzurální notace. Ke dvěma rozdílným, ve svém kontextu osamoceně dochovaným rukopisům z první poloviny 15. století, které notují písně černou menzurální notací – Vyšebrodskému rukopisu č. 42 a Jistebnickému kancionálu – tak začaly od konce 50. let 15. století přibývat další a další notované sbírky, v nichž se vyvíjel i notační styl.

Zároveň v této době docházelo k posunu v notačních zvyklostech a částečně i v chápání rytmické struktury starších i nově vznikajících písní. Jak se podařilo ukázat polskému muzikologovi Pawlu Gancarczykovi na příkladu písně Prelustri elucenciam Petra Wilhelmi de Grudencz (Paweł Gancarczyk, ‘Changing Identities of Songs by Petrus Wilhelmi de Grudencz’, in Hudební věda, 54, 1 (2017), 5–24, 10–15.), vytrácel se zejména od druhé poloviny 15. století smysl pro ternární členění jedné semibrevis na tři minimy (prolatio maior) a zákonitosti černé menzurální notace týkající se délky not na základě vzájemného postavení. Zápisy písní z tohoto období jsou problematické proto, že není zcela jasné, jaká pokročilejší pravidla menzurální notace písař znal a uplatňoval.

Píseň Cuncti nunc assurgentes se poprvé objevuje v rukopisu Kříže z Telče, Třeboň, Státní oblastní archiv, A 4, 392v, a to již v menzurálním zápisu. Zápis pochází z konce 50. let 15. století. Notová osnova je opatřena klíčem, melodie je zapsána ve správné výšce a užívá notových hodnot longa (specificky), brevis, semibrevis a minima. Zapsaný rytmus je na první pohled konzistentní, stejné rytmické vzorce jsou notovány stejnými hodnotami, avšak možností přepisu je více. Z Křížových rukopisů víme, že na sklonku 50. let menzurální notaci příliš suverénně neovládal.

Náš první přepis se striktně drží zapsaných hodnot a předpokládá, že dělení delších hodnot na kratší odpovídá nevyznačenému tempus perfectum, prolatio minor (brevis = 3 semibrevis, přepsané jako čtvrťové noty, semibrevis = 2 minimy, přepsané jako osminové). V zápisu tak vychází pravidelná pětiveršová struktura, v níž každý verš má délku 9 semibrevis. U závěrečných dlouhých not 3. a 4. verše je v rukopisu kratší kauda (malá nožička) vpravo dole, čímž se tato brevis podobá znaku pro longu. Písař chtěl pravděpodobně naznačit, že se jedná o „delší brevis“ (= 3 semibreves) než v prvním a druhém verši, kde při přepisu do 3/4 taktu vychází brevis o hodnotě dvou semibreves. Zdá se, že Křížův zápis zrcadlí snahu po svém vyhovět pravidlům menzurální notace.

Versio I: Křížova verze, bez předtaktí; tempus imperfectum, prolatio minor

CunctiNuncAssurgentes_Versio1_CZ-TRE-A-IV_FlorilegiumSMNF

Další zápis této písně se nachází ve Vyšehradském rukopisu, který byl zapsán v 60. letech 15. století: CZ-Pa Vyš 376 (Národní Archiv, fond Archiv kolegiátní kapituly vyšehradské, inv. č. 814, kn. 376, kult. pam. 45 (olim V Cc 4)), 95v. Pro notaci písně byla připravena osnova, ale notace provedena nikdy nebyla. Dále se s touto písní setkáme až v roce 1505 v podobě incipitu v kodexu Franus (Hradec Králové, Muzeum východních Čech, II A 6), 248r, a v Graduálu Martina Bakaláře z Vyskytné (Praha, Knihovna Národního muzea, XIII A 2, 150r. Všechny pozdější zápisy si lze prohlédnout v databázi Melodiarium.

Mladší zápisy svými nepravidelnostmi potvrzují, že původní rytmický koncept písně mohl být jiný. V zápisu pouhého incipitu ve Franusu je první nota semibrevis, nikoli minima, jak je tomu u všech ostatních. Mohlo se jednat o zapomenuté doplnění dříku, anebo mohl mít první verš „předtaktí“? Problematický je rovněž zápis stejného místa v Chrudimském graduálu (CZ-CHRm 12580, 254r). V zápisu Graduálu Martina Bakaláře (CZ-Pn XIII A 2) je pak pouze na začátku druhého verše zachováno „předtaktí“ o délce jedné minimy. Tato minima ovlivnila hodnotu předcházející noty, poslední noty prvního verše nad slabikou assurgentes, která není notována jako brevis nebo longa, nýbrž jako semibrevis s přidanou minimou stejné hodnoty (semibrevis o třech minimách). Zafungovalo zde povědomí o zkracování hodnoty předcházející noty následující kratší notou.

Versio II: Cuncti nunc assurgentes, CZ-Pn XIII A 2, 150r, „předtaktí“ ve druhém verši

CunctiNuncAssurgentes_Versio2_CZ-Pn-XII-A-2_FlorilegiumSMNF

Ukázalo se tak, že nejstarší, Křížova verze je přizpůsobením hypotetické „autentické“ podoby písně pravidlům menzurální notace. Mladší zápisy obsahují náznaky, že původní koncepce písně mohla mít složitější rytmus. Zkusme alespoň zrekonstruovat píseň v prolatio maior, tedy členění jedné semibrevis (v přepisu: čtvrťová) na tři minimy (v přepisu: osminové). Bude ovšem potřeba výrazněji zasáhnout do přepisu. Ve verších 3 a 4 „chybí“ jedna semibrevis. Po vzoru mladších zápisů byla doplněna jedna osmina na začátku druhého verše a analogicky k tomu i ve verších 1 a 5. Jedná se o rytmicky totožné fráze. Abychom předešli změně menzury ve verších 3 a 4, bylo potřeba zkrátit semibrevis nad voce a Christi. Verše 3 a 4 se tak skládají pouze ze tří „taktů“.

Versio III: Cuncti nunc assurgentes, CZ-TRE A 4, 392v, rekonstrukce v prolatio maior

CunctiNuncAssurgentes_Versio3_CZ-TRE-A-IV_ProlatioMaior_FlorilegiumSMNF