Rok 2020 byl dobrý rok! Projekt Staré mýty, nová fakta navzdory pandemii

Hana Vlhová-Wörner (ve spolupráci se všemi členy týmu)

Přednášky, konference, workshopy, cesty po domácích a zahraničních knihovnách i za kolegy na evropských univerzitách – velké části z původně plánovaných akcí se musel projekt v roce 2020 vzdát. A přece se nakonec podařilo udržet napínavý program a vytěžit z improvizovaných formátů co nejvíce. Tematicky se rok 2020 odvíjel především ve znamení husitských písní a ikonické hymny Ktož sú boží bojovníci (to jsme čekali) a cisterciácké hudební kultury na konci středověku (to jsme tak úplně nečekali), museli jsme sice vypustit společné obědy (pracovní, samozřejmě), zato jsme ve virtuálním prostředí zapojili do projektových akcí a tematických diskusí kolegy ze čtyř světových kontinentů.

Na začátku roku běžel život ještě v normálních kolejích. Viktoru Velkovi se podařil v lednu skvělý výkop na přednášce Husovsko-husitský repertoár roku 1848 v Muzeu Bedřicha Smetany. Stejně tak mohla Hana Vlhová-Wörner sdílet naživo svou radost z vydání druhého svazku kritické edice Jistebnického kancionálu s mnoha kolegy a přáteli při slavnostní prezentaci v prostorách refektáře dominikánského kláštera u sv. Jiljí na pražském Starém Městě.

To už se v novinách objevovaly znepokojivé zprávy. Než se však na dlouhou dobu uzavřely hranice, zavítaly do Prahy kolegyně z Kanady Jennifer Bain a Debra Lacoste, aby zahájily sérii workshopů k využití nových metod Digital humanities ve výzkumu starší hudby, které připravila Jana Franková.  Z indexování rukopisů podle systému CantusIndex se nám ještě točila hlava, to už jsme se ale začali uvelebovat v nechtěném, zato útulném zázemí domácích pracoven. Lenka Hlávková ještě v březnu pohotově dokončila příspěvek o písni Ktož jsú boží bojovníci jakožto problematickém národním symbolu pro publikaci The Museum of Renaissance Music.  Celé jaro a léto věnovala trojice Jan Ciglbauer, Hana Vlhová-Wörner a Lenka Hlávková (ta ve spolupráci se studentem Pavlem Kodýtkem) hodiny napínavých diskusí nad svými studiemi k Vyšebrodskému rukopisu č. 42 z roku 1410, který je pomyslnou vstupní bránou do hudebního terénu 15. století. Jak striktně je možno v této době oddělit klášterní a diecézní hudební kulturu? Co vše nám o sobě a o svých vlastnících může prozradit šest set let stará kniha? Jak nejlépe vytěžit a sladit cenné postřehy trojího pohledu na jeden hudební materiál?

Výsledná, v českých vodách metodologicky ojedinělá, trojice studií o celkovém rozsahu ca 160 stran slibuje razantní obrat v pohledu na hudební život (nejen) uprostřed zdí cisterciáckých klášterů ve střední Evropě.  U všech tří autorů bezpochyby zůstane v této souvislosti vzpomínka na přestávky mezi psaním, kdy usedli k šicímu stroji a šili a šili...  Ani v době přísného domácího režimu neustal tým v pravidelných setkáních a diskusích nad společnými materiály.  V květnu nás například Viktor Velek seznámil s novými objevy skladeb s husitskou tématikou a představil nám svou vizi databází zaměřených právě na tento repertoár.

Jarní měsíce byly napínavé především pro rodiče Lenku Hlávkovou, Viktora Velka a Hanu Vlhovou-Wörner, podařilo se jim ale s celkem šesti dětmi (věk: 18, 16, 14, 12, 10 a 8 let) probrat předepsanou školní látku, udělat zkoušky na gymnázium a odmaturovat, trocha energie zbyla i na každodenní vysvětlování, že "social distancing" se týká vztahu "člověk - člověk", nikoliv "člověk - hudební nástroj".  Rhianydd Hallas od jara smutní, že nemůže zpívat v univerzitním sboru. Zato Jan Ciglbauer v roce 2020 s radostí naplno přesedlal z MHD na bicykl a umořil při každodenních cestách z domova do kanceláře 6000 kilometrů! V cílové stanici se věnoval promýšlení a diskusím nad podobou databáze středověké písňové tradice, do kterých zapojil studentské spolupracovníky Veronikou Tůmovou a Libora Skokana. 

V dubnu posílila tým Markéta Králová a brzy na to nám začala brát dech svými rešeršem v cisterciáckých rukopisech ve sbírkách Národní knihovny ČR.  Její katalog, připravovaný pro časopis Studie o rukopisech, slibuje první mílový krok směrem k tématu, o které česká muzikologie ke své škodě dosud nezakopla. Zato Viktor Velek objevoval po celou tuto dobu spolu se svou ostravskou pravou rukou Ivo Morysem stále nové husitské prvky v hudebních skladbách 19. a 20. století.  Čas mu zbyl i na koordinaci bibliografických rešerší k novodobé hudební kultuře, do kterých zasvětil Ludmilu Janásovou, zatímco Hana Vlhová-Wörner sekundovala s rešeršemi ke středověké hudbě, kde se opřela o spolupráci se studentkami Klárou Hedvikou Mühlovou a Monikou Jägerovou.

V letních měsících jsme škrtali jednu konferenci za druhou, některé se však přece jen konaly virtuálně a umožnily sdělit poslední překvapivé objevy. Tak se mohl na výroční konferenci Medieval and Renaissance Music, konané někde nad skotským Edinburghem, podělit Jan Ciglbauer s nečekaným zjištěním, že Vyšebrodský rukopis č. 42 by snad nemusel být jediným písňovým pramenem z cisterciáckého prostředí. A víte že kodex Speciálník, slavná sbírka renesanční polyfonie z konce 15. století, měl možná bratříčka? Tuto možnost naznačila ve svém příspěvku An inconspicuous relative of the Speciálník Codex. On Dating and Structure of the Manuscript CZ-Pu VI C 20a Lenka Hlávková. 

Než se završil první půlrok, pozvala nás Jana Franková na druhý seminář k Digital Humanities in Early Music Research, kde nás Martha E. Thomae (McGill University, Kanada) a Elsa de Luca (NOVA University, Lisabon) zasvětily do přepisu neum a menzurální hudby ve webovém rozhraní. Poté se s námi Jana Franková rozloučila, aby se mohla více věnovat svému vlastnímu výzkumnému projektu k hudbě 18. století. Hodně štěstí a úspěchů, Jano, budeme se těšit na opětovné setkání někdy v budoucnu!

Do rozjetého vlaku od července přestoupil za Janu z Matematicko-fyzikální fakulty Jan Hajič jr., díky jehož unikátní specializaci na Digital Humanities a Optical Music Recognition se projekt rozsvištěl vysokým tempem směrem digitální rozhraní: pokud se nám program už i tak zdál nabitý, teď to teprve začalo.

Letní měsíce však nejprve poskytly trochu nádechu. Hana Vlhová-Wörner se mezi zavařovacími sklenicemi (jahody, třešně, višně, červený rybíz, černý rybíz, smíšený rybíz a maliny) zamyslela nad posledními třiceti lety české hudební medievistiky pro publikaci Česká medievistika 1990–2020, připravovanou Centrem medievistických studií, a kolem ostružin, mirabelek a švestek došla řada na bibliografii ke zpěvům mešního ordinária (Medieval Chant for the Mass Ordinary), která by měla v brzkém horizontu vyjít v publikaci Oxford Bibliographies in Medieval Studies.  To Lenka Hlávková psala mezi zavařovacími sklenicemi (meruňky, rybíz, višně a švestky) příspěvek o hudebním životě na Malé Straně na přelomu 15. a 16. století pro konferenci Music Topography in Slovakia and Central Europe in the Course of Centuries, konané ve Svätém Juru u Bratislavy. Kde jste to našli a odkud to je?  Jako by nám touto univerzálně použitelnou otázkou promluvila z duše.  Jan Ciglbauer v létě nemohl odolat atraktivní nabídce přispět svou studií o votivních a odpustkových bohoslužbách a jejich repertoáru v katalogu k výstavě Nad slunce krásnější. Plzeňská Madona a krásný sloh (Západočeská galerie v Plzni, 27. 11. 2020 – 28. 3. 2021) a než pandemie udeřila podruhé, podařil se mu husarský kousek ve formě živé (živé!) přednášky Vyšebrodský rukopis č. 42 jako jedinečný pramen písňové kultury v klášterním prostředí předhusitských Čech přímo na půdě opatství ve Vyšším Brodě, která upoutala vyšebrodské cisterciáky a přilákala zájemce o vyšebrodskou historii ze širšího okolí.

Markéta Králová na konci července úspěšně završila doktorské studium na vídeňské univerzitě obhajobou disertační práce, věnované hudbě v českých klášterech v 18. století. V návaznosti na toto téma neúnavně pokračovala na přípravě tří odborných článků věnovaných hudební kultuře českokrumlovských minoritů pro domácí historická periodika (Theatrum historiae, Historica Olomoucensia a Folia Historica Bohemica). Rhianydd Hallas měla možnost přes léto připravit pro publikaci Women's Literary Culture and the Canon in the Global Middle Ages příspěvek o tom, jak odlišně mohou středověcí autoři (rozumějme: muži) postupovat v naracích o ženských světicích. Na konci léta si město Tábor uchystalo k šestisetletému výročí svého založení netradiční nadílku: moderní zpracování husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci, na kterém se podílelo několik desítek umělců z celého světa.  Autor tohoto podniku, hudebník Mirek Váňa (Berklee College, Boston), se dostal k nové kritické edici písně až dodatečně, takže svět nakonec obletěla "nekritická" verze, Hana Vlhová-Wörner a Viktor Velek ale měli dodatečně možnost pohovořit o písni a jejímu historickému významu v dokumentu o pozadí celého projektu Chorál Ktož jsú boží bojovníci – verze 2020: "Za scénou".

V září se Viktor Velek vypravil do přátelské Olomouce s referátem nabitým třaskavinou, konkrétně o zápasu husitské a svatováclavské tradice v české hudbě 2. poloviny 19. století: zazněl na fibichovské konferenci. Pro tištěný výstup z konference Přírodní útvary – město – národ – identita, který vyjde v řadě Urbánní studie XIV v roce 2021, připravil studii spojující dějiště husitských bitev s hudebními díly k těmto místům paměti vztaženým. Hana Vlhová-Wörner se zase v podzimních měsících vrátila k záhadě, která ji trápí již tři desítky let: jak se na začátku třináctého století dostala do Prahy skvostná sbírka francouzských zpěvů, která nemá v tehdejší Evropě obdoby? Jakou roli v tom sehrál cisterciácký řád?  A jak s tím vším souvisí fragment snad anglického rukopisu, zakoupený knihovnou Princeton University na podzim roku 2018? Výsledkem jejich úvah je studie Mass Ordinary Chants from Aquitain in Prague and Central Europe: A Complicated History, který vyjde v publikaci nakladatelství Brepols.

A čim se od července zabýval Jan Hajič jr.?  Nechme jej promluvit vlastními slovy:

"Těžištěm mé práce je vytvořit pilotní digitální edici Jistebnického kancionálu, respektive jeho vánočního oficia — nešpor, kde je zásadním přínosem moje programátorské řemeslo. Digitální médium umožňuje překročit za hranice fyzického exempláře, a tak ukázat Jistebnický kancionál především v širších kontextech — české překlady liturgických textů, srovnávací latinský repertoár, přímé srovnání faksimile a moderní notace (například s variantami rytmizace!) na jedné zobrazené stránce. Po několikaměsíčním hledání vhodného softwaru vzešla inspirace z partnerského projektu Corpus Monodicum na univerzitě v německém Würzburgu. Nástroj OMMR4all, který Corpus Monodicum vytvořilo, a především v souladu s dnešní akademickou praxí dává k dispozici jako otevřený software (open-source), nyní rozšiřuji pro potřeby zobrazování bohatších digitálních edic ve spolupráci s Alexandrem Harteltem z univerzity ve Würzburgu. A nad pohořím středověkých rukopisů a webového programování se blýská se i na technologicky velice zajímavé časy. Nástroj OMMR4all totiž implementuje automatické rozpoznávání notopisu pomocí špičkových metod hlubokého učení. Pro českou a obecněji středoevropskou notaci monodie bude třeba příslušné modely strojového vidění ještě adaptovat, neboť Corpus Monodicum se zatím zabýval především prameny s akvitánskou notací chorálu."  

Velkou výhodou je, že se Jan Hajič rozpoznáváním notopisu pomocí strojového učení zabýval ve své nedávno obhájené disertační práci na Matematicko-fyzikální fakultě. Šance tyto znalosti aplikovat pro automatizovanou tvorbu digitálních faksimile edic — minimálně takových, které lze bez dalšího zásahu člověka účinně prohledávat a porovnávat co se repertoáru týče — je prý pro matfyzáka v humanitním světě velice lákavé ovoce...

Co je pro matfyzáka lákavé ovoce, to může být pro méně zkušeného muzikologa sice tvrdším oříškem, ale také dobrou výzvou. I proto se zúčastnilo v pořadí již třetího semináře v cyklu DH in Early Music Research, věnovaného tentokrát digitálním nástrojům v kódování MEI a TEI, kterýmiž nás provázeli Konstantin Voigt (Univerzita Freiburg i. Br.), Tim Eipert (Universita Würzburg) a Christophe Guillotel-Nothmann (IReMus, CNRS, Sorbonne), několik desítek hudebních historiků a teoretiků z celého světa.  Neméně širokého mezinárodního ohlasu se dočkal nově ustanovený přednáškový cyklus věnovaný výzkumu starší hudby ve střední Evropě Early Music Research in Central Europe – Local Elements – Transregional Connections – International Research, v jehož organizaci spojili své síly Masarykův ústav a Archiv (Projekt Staré mýty, nová fakta) a muzikologické ústavy na Slovensku a v Maďarsku. Inaugurační přednášku přednesla na začátku října Barbara Haggh-Huglo (University of Maryland) a doslova nám vzala dech záplavou nových fakt o úzkém propojení českého duchovního prostředí 15. století s jednou z tehdejších nejvýznamnějších hudebních institucí – katedrálou v Cambrai.

A tím se dostáváme k posledním měsícům roku. V neděli 15. listopadu zazněl v premiéře pořad Lenky Hlávkové pro Český rozhlas 3–Vltava Znějící minulost. Duchovní hudba jako badatelské téma i umělecká inspirace, ve které dostala svůj prostor témata i projektu (Jistebnický kancionál, cantus fractus, či polyfonie kolem roku 1500).  Z rádia na nás promluvil i Viktor Velek ve svém pořadu Veritas vincit! aneb Hudba ve znamení plamenů a kalicha (Český rozhlas Vltava). Hlavní pozornost v těchto týdnech pak věnovala Lenka Hlávková monotématickému číslu časopisu Hudební věda (4/2020 - Early Music in Central Europe), které připravila jako "guest editor" a pro které dotáhla do tištěné podoby svůj příspěvek z letní konference ve virtuálním Edinburghu. Konferenčně nezahálela ani Markéta Králová, která seznámila českou muzikologickou veřejnost s výsledky své práce na listopadové Výroční konferenci České společnosti pro hudební vědu.  A jak se často ve vědecké praxi stává, Rhianydd Hallas objevila už takřka těsně před odevzdáním své disertační práce věnované liturgickým skladbám arcibiskupa Jana Jenštejna důležitý rukopis, který tak trochu (někde prý dokonce od základů) zatřásl některými hypotézami.  Bleskově si s tím ale poradila a nyní už všichni trneme napětím, než nám prozradí, kdo ty skladby, od nepaměti připisované Jenštejnovi, vlastně složil a jak se Jenštejnovi do řemesla míchal anglicky kardinál Adam Easton.

Korunou ročních aktivit se stala mezinárodní interdisciplinární konference Rhythm in Music and the Arts in the Late Middle Ages, která v listopadu přilákala více než sto odborníků z celého světa.  Zdá se, že toto téma, tak dlouho odsunované do kouta, má sílu zamíchat kartami celým dosavadním výzkumem středověké hudby ve vrcholném a pozdním středověku, a to nejen v Čechách. Jan Ciglbauer při této příležitosti vzal ještě jednou pod lupu latinské písně z připravované edice Carmina clericorum a jejich rytmickou stránku, aby konstatoval, že konec 14. století byl pro vývoj rytmu v písňové tvorbě zcela klíčovým obdobím a písně mohly fungovat současně v několika rytmických podobách. Lenka Hlávková zaujala svým referátem o analogických kompozičních postupech v písni Otep myrry a jednohlasých menzurálních zhudebněních mešního textu Credo, které jsou zapsané v těsné blízkosti ve vyšebrodském rukopise. Hana Vlhová-Wörner pohovořila o nejstarších dokladech rytmizovaného chorálu v Čechách a pak už se nestačila divit. Jaký důsledek bude mít toto nově otevřené téma pro studium českých středověkých pramenů, to shrnula ve svém blogovém příspěvku Drama na poli výzkumu středověké hudby: začínáme znovu, přátelé.  Pokud má čtenář v tuto chvíli pocit, že mu něco uniklo, pak není důvodu k zoufání!  V duchu otevřené vědy a v duchu experimentů se samotnou formou vědy v době covidové, byl se souhlasem všech účastníků záznam z konference zveřejněn na YouTube.

Rok ještě není u konce, a tak Hana Vlhová-Wörner pevně doufá, že se jí ještě před Silvestrem podaří dokončit revizi několika desítek soupisů sekvencí ze středověkých rukopisů, které připravili pro databázi Index Sequentiarum Bohemiae Medii Aevi  Jakub Pavlík a Eduard Lazorík.

Byl to dlouhý, prazvláštní a obzlvášť pro rodiče v našem týmu velmi náročný rok... ale také rok zajímavý, rok významných objevů a nových cest kupředu. Přejeme Vám poklidně prožité svátky Vánoční a těšíme se, že zase za rok budeme mít tolik o čem psát!