Cisterciácké rukopisy – doposud skryté bohatství

Markéta Králová

Je známým faktem, že řád cisterciáků měl rozhodující podíl na kolonizaci středověkých Čech. Bílí mniši přicházející z velkých klášterů v Německu a Francii byli českými panovníky a šlechtici zváni do Českých zemí, aby pomohli s osídlením a obhospodařováním dosud opuštěných nehostinných krajin. Tak vznikl v hlubokých hraničních hvozdech Vyšší Brod a Osek, na prudkých vltavských svazích Zlatá Koruna. Cisterciáci si ze svých mateřských klášterů přinášeli vyspělé technologie v oblasti ekonomie a zemědělství, jejich hospodaření s vodou je pro nás vzorem dodnes. Bratři však nechápali osídlováni krajiny pouze z hlediska materiálního, ale snažili zemi vetknout i „duši“: proto se starali o vybudování sítě farních kostelů a kaplí, pro které obstarávali cenné misály, antifonáře, breviáře, lekcionáře, graduály či žaltáře. Právě tyto liturgické knihy tvoří jeden z nejdůležitějších, i když doposud opomíjených středověkých rukopisných celků na území Čech, přičemž většina z nich se nalézá v Oddělení starých rukopisů a tisků Národní knihovny ČR. Jejich cesta sem však často nebyla vůbec přímočará a jednoduchá.

Sedlecký antifonář

Jako první cisterciácký klášter na území Čech byl v roce 1142 založen Sedlec u Kutné Hory, avšak z tohoto kdysi výstavního opatství se však do dnešních dob dochovalo jen několik rukopisů, a to především proslulý krásně iluminovaný Sedlecký antifonář z doby kolem roku 1240 (sign. NKP XIII A 6). Již dva roky po Sedlci byly knížetem Vladislavem II. založeny západočeské Plasy, z nichž se v Národní knihovně dochovalo sedm liturgických knih. Hned rok po založení Plas dochází ve stejném regionu k fundaci dalšího cisterciáckého kláštera v Pomuku. Jelikož klášter zanikl již v roce 1558, byly jeho rukopisy převezeny do mateřského kláštera v hornofranckém Ebrachu a poté rozptýleny po celé Evropě od Würzburgu po Vatikán. Posledním cisterciáckým klášterem založeným ve 12. století je severočeský Osek. Místní fond patří k těm nejčetnějším a obsahuje více jak 70 středověkých rukopisů, které dnes spočívají v NK ČR. Liturgických knih je zde možné najít celkem jedenáct.

První moravskou cisterciáckou fundaci představuje staroslavný Velehrad, ze kterého se dochoval pouze graduál ze 13. století; podobně skromný fond bohužel zůstal i z dalšího moravského kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Naopak nejobsáhlejší českou řádovou knihovnu skrývá jihočeský Vyšší Brod, založený Rožmberky v roce 1259. Tato nejjižnější česká cisterciácká výspa unikla josefínskému rušení klášterů, a proto lze velmi dobře zachované vyšebrodské rukopisy zkoumat přímo v původních prostorech klášterní knihovny. Čtyři roky po Vyšším Brodě byl založen nedaleký klášter ve Zlaté Koruně, ze kterého se celkem dochovalo 102 středověkých rukopisů. Jedná se tak o druhý nejrozsáhlejší český fond po Vyšším Brodě, přičemž obsahuje 22 liturgických knih je uloženo v Národní knihovně ČR. Poslední českou fundaci představovala Zbraslav u Prahy založená na samém konci 13. století; z té se však dochoval pouze fragment breviáře s neumami.

V rámci cisterciáckého řádu existuje i ženská větev, jejíž kláštery se vyskytovaly pouze na Moravě a téměř všechny byly založeny shodně ve 20. a 30. letech 13. století. Do dnešních dob se z konventu v Pohledu a Tišnově nedochovaly kodexy žádné, z  kláštera v Oslavanech žaltář a misál, devět rukopisů zůstalo ze starobrněnského kláštera.

Letecký pohled na klášter Zlatá Koruna a stejnojmennou obec dnes

Jak je vidno, cisterciácké liturgické rukopisy i přes své torzovité dochování představují unikátní dědictví, které v rámci české muzikologie doposud nebylo reflektováno. Nejpočetnější kolekce přitom skýtají fondy Vyššího Brodu, Zlaté Koruny a Oseku. Kodexy se vyznačují úspornými iluminacemi, specifickou cisterciáckou notací i vlastními řádovými i místními svátky. Významné téma představují tzv. filiační vazby, tedy provázanost mezi českými dceřinými a zahraničními mateřskými kláštery. Problémem samozřejmě zůstává rozptýlenost rukopisů především z těch konventů, které neunikly josefínským reformám. Liturgické kodexy jsou tak roztroušeny po Národní knihovně, knihovně Národního muzea, knihovně Pražské metropolitní kapituly, v Památníku písemnictví v Rajhradě, Vědecké knihovně v Olomouci, Rakouské Národní knihovně ve Vídni, univerzitní knihovně ve Würzburgu či knihovně Biblioteca Rosariana ve Vatikánu. I přes tyto překážky se tým projektu Staré mýty, nová fakta snaží rozkrýt stopy svébytné cisterciácké kultury v Čechách. Poznatky právě probíhajícího výzkumu budou co nejdříve publikovány v recenzovaných periodikách, na nové skutečnosti bude rovněž upozorněno prostřednictvím těchto projektových stránek.