V prestižním oborovém časopise vychází studie ke zdrojům českých duchovních písní

Kořenům živé kultury duchovních písní, která se v Čechách rozvinula plně od druhé poloviny 14. století, je věnován příspěvek Hany Vlhové-Wörner „Benedicamus Domino tropes in the monastery of Benedictine nuns at St George’s, Prague“, který právě vyšel v prestižním oborovém časopise Early Music, vydávaném nakladatelství Oxford University Press (příspěvek je volně přístupný na adrese https://doi.org/10.1093/em/caac053).

Neobyčejně bohatý repertoár tropů k Benedicamus Domino je znám nejpozději od doby kritické edice Václava Plocka z roku 1985. Pestrý výběr melodií a poetických forem, které zaznívaly v prostorách tohoto předního českého kláštera benediktýnek, jednoznačně mluví proti předsudkům formulovaných ve starší literatuře, která s určitou uštěpačností citovala dobové úšklebky nad zpěvem jeptišek s „nakřáplými hlasy“. Badatelská cesta za hledáním zdrojů této pozoruhodné sbírky vede v mnoha případech na západ od Rýna a odhalila nejedno překvapení. Pokud dosud stále existovaly pochyby o tom, zda v Praze byl ještě před rokem 1300 exemplář s vícehlasými motety, pak je rozptýlí pohled na tropus Laus Domino resonet, který se v Čechách později zabydlil jako samostatná píseň. A kdy se mohl do Čech tento repertoár dostat? Je možné, že dokonce v několika vlnách, první z nich pravděpodobně již v první polovině 13. století, spolu s bohatým repertoárem mešních tropů, který byl v této době uveden do sousední Svatovítské katedrály.